Ze starší generace se registrují především ti, kterým je internet pomocníkem v jejich práci. Mezi absolventy z 50. let minulého století najdeme Jaroslavu Pospíšilovou - Svěrákovou (pod jménem Sverakova). Jako své povolání udává University Lecturer, art critic. Slavka Sverakova, jak dnes podepisuje své práce, žije v Severním Irsku, je Honorary Research Fellow of University of Ulster a teoretičkou a kritičkou umění na volné noze. Využil jsem možnosti komunikace, kterou Portál absolventů UP dává, a vedl s ní emailový rozhovor. Dr. Slavka Sverakova mi ochotně odpovídala, pochopitelně bez diakritiky.

Jsem take leniva hledat nabodenicka na neceske klavesnici, byt muj Dell umi psat v cestine. Ani se uz za to neomlouvam.

Doplnit „nabodeníčka“ není problém, a tak další odpovědi v tomto smyslu upravuji. Zajímalo mne, jak se dr. Sverakova dozvěděla o existenci Portálu absolventů.

Hledala jsem adresy bývalých spolužáku a kolegů, a zavadila jsem o různé jiné části univerzitních stránek.

Jaroslava Pospíšilová - Svěráková absolvovala na UP v roce 1956 specializaci estetika – dějiny umění. Vedoucím její diplomové práce s názvem „Chrám sv. Mořice v Olomouci, představitel pozdně gotické architektury XV. století“ byl prof. Václav Richter. Práce je uložena v archivu brněnské Masarykovy univerzity. V současné době o práci projevila zájem doc. H. Myslivečková, vedoucí Katedry výtvarné výchovy PdF. Dotázal jsem se dr. Sverakove, na její osudy a práci po absolutoriu UP, i na její emigraci.

Obávám se, že Vás zklamu - mám tolik co dělat, že jsem přestala psát svůj životopis a bibliografii už hodně dávno. Moji postgraduální studenti se také domáhají a říkají, že by tu práci za mne udělali, když jim zpřístupním archiv. Avšak... Mnohem víc mne baví dělat výzkum a psát eseje. Dokud jsem žila v Čechách a na Slovensku (pracovala jsem na Univerzitě Pavla Josefa Šafaříka a před tím na odnožích Komenského Univerzity v Prešově), přece jsem rozdělila čas mezi umění staré a současné. Emigrace mne oddělila od pramenů, ještě jsem stihla něco o literárních motivech v obrazech Hieronyma Bosche, ale pak jen dvacáté století. A teď jednadvacáté. Pokud se chcete podívat na pár esejů na internetu: http://www.recirca.com, pod reviews jsou: Jill McKeown, Sinead Aldridge, Samantha McKee, Theo Sims, Flow, Paddy McCann, Gary Shaw..,pod articles lze najit Ronnie Hughes, Martina Corry, A conversation with Kate Byrne. Redaktor pracuje na několika dalších mých článcích, jeden přibude asi zítra (psáno 15.3.2007), před pár hodinami jsem si prohlédla, jak to bude vypadat a dala svůj souhlas. – Už přibyl: On Susan MacWilliam’s Dermo optics (2006) a Explaining Magic to Mercer (2005). A teď šturmuju něco pro normální tisk. Můj manžel, Milan, učil v emigraci na téže univerzitě, ale v jiném kampusu. Pracoval v linguistice, fonetice a TEFL - což je postgraduální studium jak učit cizince anglicky. Ted už tři roky stůně, loňský rok byl nejhorší, pomalu se jeho zdraví zlepšuje pomocí alternativní medicíny (dcera v Anglii se tím zabývá).

Dr. Zdeněk Kristen v závěru svého oponentského posudku hodnotí její diplomovou práci jako pilnou a svědomitou, řešící daný úkol s opravdovým zaujetím i s patrným všestranným kritickým hodnocením jak archivních zpráv, tak i prvků výtvarných. Poslal jsem dr. Sverakove citaci závěru tohoto posudku. Dr. Sverakova na to reagovala:

Neznala jsem tento text, prof. V. Richter, myslím, nesdílel Kristenovo nadšení. Zejména, když u obhajoby vyzdvihl kapitolu, kde zápolím s výkladem protiřečení v pramenech. Co je na té kratičké kapitolce pro mne stále zajímavé, je, že jednak sleduje precizně Richterovy přísné instrukce (teprve později jsem je našla podepřené Karlem Popperem) a jednak, že jsem ji napsala ve snu, a po probuzení jsem ji horem pádem naklepala na stroji. Téměř bez oprav.

Na jedné internetové stránce věnované projektu Virtual Urban popisuje Slavka Sverakova několik významných olomouckých památek, dóm s. Václava, chrám sv. Mořice, radnici a trojiční sloup. Nad fotografií dómu vzpomíná na dobu studia: „Toto je dóm sv. Václava, stojí právě naproti místu, kde jsem pět let studovala dějiny umění a estetiku. Obrázek mi dovoluje představovat si, že jeho západní fronta pohlíží přímo ke knihovně, kde jsem trávívala každý den dlouhé hodiny, jeho věže flirtují s oknem, za kterým prof. Markalous (spisovatel, který si nepřál žít tak dlouho, až socialismus uspěje, protože „by to bylo tak nudné“) a prof. Trost podporovaní Rudolfem Chadrabou opracovávali nás neotesané zelenáče na poněkud sofistikovanější myslitele, zvlášť pokud je o filozofii a estetiku.“ Slavka Sverakova na tuto vzpomínku navázala v dalším mailu:

Markalous mi dal hluboký základ v nenormativní estetice - jednou jsem přednesla o něm přednášku na sjezdu britských historiků umění - a, když jsem otevřela diskusi, celé mé pozorné obecenstvo bylo utichlé. Až když se jedna žena zeptala, jestli ho mohu přiblížit k postavám, které oni znají, došlo k docela živé debatě.

Prof. Pavel Trost s Helenou Šmahelovou s námi (sedmi studenty) jednou byli, s Václavem Richterem a Ivem Krskem, na cestě malým autobusečkem po českých a moravských památkách - tehdy jsme zažili Trosta humorného. Byl absolutně skvělý, když člověk potřeboval nějaký ten zapadlý Zeitschrift z Markalousovy knihovny. Přinesl mi to příští ráno… Slavka Sverakova se přes své plné pracovní zatížení přece jen dala svést vzpomínkami.

Vidíte, co jste způsobil! Místo, abych psala o velké změně na trhu se současným uměním se mi v paměti obnovují dobré vzpomínky... ale byly i zlé, jako třeba jak mi Hladiš a spol. zabavovali bible, protože moje spolubydlící na Kateřinské žalovala, že jsem si je opět sehnala. Anebo jak paní ... teď mi vypadlo jméno té předobré duše v univerzitní knihovně* - dávala pro mne zabalit Kanta do obalu od Marxe, protože Kant byl na indexu. A jsou i horší. * Při korektuře dr. Sverakova doplnila: Myslím, že to byla skvělá paní Lorencová, co riskovala své zaměstnání – ona, její pomocník, co nosil knihy, a já jsme byli oddaní spiklenci.

Mám pocit, že si paní dr. Slavka Sverakova na studijní léta zavzpomínala docela ráda. Tak to aspoň vyznívá ze závěru naší dosavadní krátké korespondence.

A tak trochu lituji, že až do kongresu v Brazílii, na konci září, mám šňůru prací, které jsem už slíbila neodložit.

Ptal se T. Hrbek