Markéta Záleská je absolventkou FF UP, obor čeština – francouzština. Je předsedkyní správní rady občanského sdružení Muzeum Olomoucké pevnosti, která se snaží o revitalizaci Korunní pevnůstky. Žena olomouckého regionu pro rok 2010 Markéta Záleská je mj. hlavní iniciátorkou farmářských trhů v Olomouci. V letech 2002-2006 byla předsedkyní kulturní komise Rady města Olomouce, svůj podíl práce má také na vzniku informačního centra v Olomouci. Dlouhá léta pracovala v poslanecké kanceláři MUDr. Mgr. Ivana Langera. V současné době učí externě na Vysoké škole logistiky v Přerově a mj. se věnuje překládání. Pro český trh společně s manželem připravili již několik desítek knih, filmů i seriálů, pro dabing, například Gladiátor, Alexandr Veliký, Million Dollar Baby, Říkejte mi Kubrick, Sherlock Holmes, Nebožtíci přejí lásce, Rodina Sopranů a další. V roce 2005 byli nominováni na cenu Magnesia Litera. Jejich nedávný překlad - kniha Michaela Chabona Židovský policejní klub – byl vyhlášen sci-fi knihou roku.

Co si myslí o Markétě Záleské?
PhDr. Tomáš Hrbek, dřívější kancléř UP současný člen představenstva olomoucké židovské obce a redaktor časopisu Chachejnu

Markéta Záleská je cílevědomá, pracovitá a vytrvalá. Umí vyjednat dobré podmínky pro záměr, za kterým stojí. Dovede vést jednání, na které je vždy dobře připravena, k rychlé dohodě zúčastněných. Tak jsem ji poznal v čele kulturní komisi při Radě města Olomouce i v pozici ředitelky o. s. Muzeum olomoucké pevnosti.

„Když si člověk jde za svým cílem, lze jej naplnit,“ vzkazuje Markéta Záleská studentům Univerzity Palackého

Procházím historickou částí Olomouce a přemýšlím o tématech, která bych neměla opomenout v rozhovoru s absolventkou Univerzity Palackého Mgr. Markétou Záleskou. Je nad míru jasné, že si totiž budu muset vybírat, neboť Markéta Záleská je velmi činorodá žena a obsáhnout její aktivity v krátkém rozhovoru nebude možné. Předsedkyně občanského sdružení Muzeum Olomoucké pevnosti, která se mj. věnuje překladům, je také hlavní iniciátorkou olomouckých farmářských trhů. Markéta Záleská se pro rok 2010 stala také ženou olomouckého regionu v anketě Olomouckého deníku. Je absolventkou Filozofické fakulty z roku 1990, oboru Čeština – Francouzština FF UP, a jak mi sama ve své kanceláři v Michalské ulici záhy sděluje, právě atmosféra revolučního období přispěla k tomu, že na UP nedokončila další studovaný obor, Španělštinu. „Jednoduše řečeno, tehdy byly na práci důležitější věci...,“ říká už v průběhu naší rozmluvy pro Žurnál UP:

Jak dnes vzpomínáte na dobu studií?

Katedru romanistiky FF UP mám v paměti s přízviskem rodinná. Tehdy nás na romanistice totiž bylo všehovšudy osmnáct a většina z vyučujících k nám přistupovala nadmíru přívětivě. Pro mne to bylo velmi zajímavé období. Na rozdíl od ostatních studentů jsem byla samouk. Francouzštinu jsem na střední škole nestudovala. První, koho jsem slyšela mluvit francouzsky naživo, byl přednášející u přijímacích zkoušek. O to víc mě to motivovalo k tomu, abych všechny nedostatky dohnala, abych se neustále zlepšovala. Fascinovaly mne znalosti např. prof. Jiřího Látala či doc. Vladimíra Hořejšího. A tak přesto, že jsem měla původně jiné plány – chtěla jsem hrát divadlo – studium francouzštiny mne velmi bavilo a nasměrovalo mne k frankofilství jako takovému. Vše, co se Francie týká, jednoduše miluji. Jen abych nezapomněla: jestliže jsem zmínila dvě jména, neměla bych opomenout třetí - často vzpomínám také na vynikající Annu Mohaplovou, která nás učila španělštinu.

Na své alma mater jste po absolutoriu pak ještě chvíli zůstala...

Ano. Na katedrách FF UP byla v porevolučním období vytvářena asistentská místa, a tak nejen já, ale i další dvě kolegyně, jsme zde další rok zůstaly v asistentských pozicích. Učila jsem mj. pedagogické pracovníky různých fakult UP italštinu. Už v průběhu roku jsem se ale začala věnovat i dalším aktivitám. Učila jsem italštinu i francouzštinu v soukromé škole Lingua Centrum a začala jsem se věnovat také průvodcovské činnosti. Tato práce mne pak provázela až do roku 2003. V té době jsem pracovala i v novinách, později jsem v bývalém Studentcentru v Křížkovského ulici provozovala dokonce i kavárnu, kde jsem pořádala různé kulturní akce. Za tehdejších podmínek byla má vize bohužel nereálná. Zkušenost to však byla velmi cenná.

Celkem dlouhou dobu jste pak pracovala v Poslanecké kanceláři dr. Ivana Langera. Jak na toto období vzpomínáte?

Svým způsobem to byla činnost jakéhosi ombudsmana. Práce v poslanecké kanceláři totiž není o politice, jak si mnozí myslí. Čtrnáct let jsem se věnovala lidem, kteří za mnou dnes a denně, od rána do večera chodili s nějakým problémem k řešení. Shrnula bych to asi takto: člověk byl psychologem, právníkem i knězem. V místnosti, v níž právě rozmlouváme, tak s konkrétními problémy seděla i řada lidí z Univerzity Palackého.

Jste mj. předsedkyně občanského sdružení Muzeum olomoucké pevnosti. Vznikající Pevnost poznání UP je součástí tohoto areálu. Jak jste se k této práci dostala?

V letech 2002–2006 jsem byla předsedkyní kulturní komise Rady města Olomouce. Díky této práci a zájmu o historii jsem věděla o opomíjených olomouckých fortech a vojenských památkách. Sešlo se několik lidí, které spojoval zájem oživit vojenskou historii města. Začala jsem tedy cíleně navštěvovat olomoucké památkáře, historiky i akademiky z Univerzity Palackého a projekt jsme postupně rozjeli.

Občanské sdružení Muzeum olomoucké pevnosti vzniklo v roce 2007. Rekonstrukce v areálu Korunní pevnůstky s cílem vybudovat zde oddechové centrum pro širokou veřejnost, začala v roce 2008. Ráda bych zdůraznila, že areál Korunní pevnůstky je unikátní v tom, že se jedná o poslední ucelený zbytek barokní bastionové pevnosti z doby Marie Terezie. Sestává ze čtyř objektů. Zpočátku jsme začali opravovat hradby, v současné době dokončujeme rekonstrukci barokní prachárny, kde chystáme muzeum opevnění a kde se tedy bude moci člověk seznámit s vojenskou historií Olomouce. Dalšími objekty v areálu jsou strážnice a dva dělostřelecké sklady. Ten velký by se měl brzy rekonstruovat v Pevnost poznání. Celý areál jsme vyčistili a podle historických plánů jsme vymodelovali v původních místech valy s nájezdy pro děla. Jen pro ilustraci: pouhé inženýrské sítě stály 20 mil. korun. Díky dotacím a sponzorským darům bylo do současné doby do Korunní pevnůstky investováno téměř 45 mil. korun.

Jen tak mimochodem, čí je to majetek?

Areál je majetkem občanského sdružení Muzeum olomoucké pevnosti, objekt dělostřeleckého skladu, který se má měnit v Pevnost poznání, jsme prodali Univerzitě Palackého za symbolickou jednu korunu. V našem občanském sdružení pracují lidé spojení s Univerzitou Palackého. V této souvislosti bych ráda vyzdvihla např. práci PhDr. Michaela Viktoříka z Katedry historie FF UP, který o pevnosti připravuje výjimečnou publikaci. Nemůžu nevzpomenout také výjimečnou spolupráci s PhDr. Tomášem Hrbkem, dřívějším kancléřem UP. A na projektu Pevnost poznání má velkou zásluhu Mgr. Blanka Krausová z Přírodovědecké fakulty UP.

Vybudovat Pevnost poznání byl od prvopočátku záměr v projektu Korunní pevnůstka?

Ano. V základních idejích projektu revitalizace Korunní pevnůstky jsme měli uvedeno, že součástí nového areálu bude i vědecké centrum. Byli jsme si vědomi, že nemůžeme vybudovat konzervativní muzeum, které lidi nepotáhne, ale že musíme vybudovat něco interaktivního, zajímavého, jednoduše něco, co v regionu není.

S iniciativou Pevnosti poznání pak přišla Přírodovědecká fakulta sama a my jsme za tuto aktivitu velmi rádi.

Na Univerzitě Palackého jste studovala francouzštinu a po celá léta se věnujete také překladům...

Překlady jsou mým potěšením. Začínala jsem s překlady z francouzštiny, pracovala jsem na odborných publikacích o Muhammadovi, Jamesi Joyceovi atd. Poté jsem začala překládat z angličtiny s manželem, který se překladům věnuje na plný úvazek.

Co by neměl překladatel postrádat? Máte nějakou radu pro studenty?

Myslím si, že člověk, který si stanoví svůj cíl a pevně za ním jde, dosáhne na něj.

Překladatel by určitě měl mít všeobecný rozhled. Měl by mít hodně načteno a měl by mít jazykový cit. Myslím si, že by měl mít i jakousi míru empatie v normálním životě, protože to se do překládání velmi promítá. Stručně řečeno: překladatel se musí umět dostat autorovi „pod kůži“. Překladatel se musí umět vnořit do obsahu knihy a v podstatě jej prožít na vlastní kůži, a to bez schopnosti empatie nejde. Také si myslím, že překladatel by měl mít v sobě touhu stále se sebevzdělávat, dozvídat se nové věci. S každou knihou se totiž dostane do jiného prostředí. Já tuto skutečnost vnímám jako nesmírně obohacující.

Na čem aktuálně pracujete?

S manželem jsme nedávno dokončili práci na knize Boxer, brouk pro nakladatelství Odeon, překlad filmu Rebel bez příčiny pro dabingové centrum České televize a první sérii seriálu Borgiové pro HBO.

Čemu v současné době věnujete nejvíc času?

Korunní pevnůstce. Dost se věnuji i olomouckým farmářským trhům. Tíhnu k zdravějšímu životnímu stylu a s farmářskými trhy jsem v Olomouci chtěla oživit něco, co zde má historickou tradici. V hlavě mám už další dva projekty, ale protože jsou ve stádiu prvopočátku, zatím o nich pomlčím.

A už brzy budu moci předávat své zkušenosti studentům Vysoké školy logistiky v Přerově, kde učím cestovní ruch. Obloukem jsem se tedy vrátila i k tomu, čemu jsem se věnovala bezprostředně po studiích.

Kde jste byla na dovolené?

Na Šumavě, kde bylo krásně. Jezdili jsme po zapomenutých místech, kde nebyli téměř žádní turisté. Šumava má neuvěřitelný genius loci, vůbec se mi odtamtud nechtělo.

Předpokládala bych, že mi odpovíte: ve Francii, Itálii... Francii milujete, nechtěla jste tam někdy žít?

Ne, jsem patriot. Odmítla jsem i nabídky pracovat a bydlet v Praze, natož žít v cizí zemi. I když mne v Olomouci spousta věcí trápí, toto město mi přirostlo k srdci. Chtěla bych spíše přispět k tomu, aby nedostatky, které v Olomouci spatřuji, byly řešeny.

Zmínila jste farmářské trhy, které se opět stávají olomouckou součástí. Kdo je v Olomouci a jeho okolí vlastně farmář?

Máte výhrady ke slovu farmář v prostředí úrodné Hané? Řekla bych, že farmář je ekvivalent pro slovo hospodář. I když je naší krajině asi bližší hospodář, slovo farmář se za první republiky užívalo. Tímto neříkám, že k přejmenování trhů nemůže dojít. Klonila bych se k variantě selské trhy. Je totiž pravda, že názvem „farmářské“ jsme chtěli trh zviditelnit. Dnes už funguje slušně, lidé si, myslím, na něj zvykli. Aktuální otázkou je, kam se přesune v následujícím období, neboť Dolní náměstí brzy projde velkou rekonstrukcí. V příštím roce bychom chtěli vyzkoušet kombinovaný model pořádání trhu v pátek i v sobotu, aby byl přístupný více zákazníkům.

Co Vás na Olomouci trápí? Co Vám aktuálně - nejen v Olomouci - vadí?

Snad jen, že stále nedokážeme dostatečně využít obrovský potenciál, který Olomouc má, protože je v některých ohledech zapouzdřená v jakési hanácké letargii. Postrádám zde osvícenější, koncepčnější přístupy, které jsou na první pohled patrné v jiných městech, příkladem budiž třeba Litomyšl nebo Písek. A co mi vadí obecně? Nedostatek komunikace a pochopení a negativizmus.

Ptala se Milada Hronová, Foto: se synem Samuelem v Provence, archiv Mgr. Markéty Záleské