Ještě před časem studovala magisterský obor Tělesná výchova - Zeměpis na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého, dnes vyučuje jazyky v Mexiku. A není to poprvé, kdy si pro své působení vybrala zahraničí. Už v průběhu studií totiž pobývala ve Francii, Bulharsku či Mongolsku. Chci předávat dál, co jsem se naučila. A nejlépe na těch místech, kde je to nejvíce potřeba, říká Simona Šafaříková.

„Buďte aktivní a hledejte!“, vzkazuje z Mexika nedávná absolventka UP S. Šafaříková

Uplynulo jen pár měsíců od doby, kdy jste absolvovala na UP obor Tělesná výchova – Zeměpis. Proč právě tento obor? Jinými slovy: Věděla jste po maturitě, jakou cestou se vydat?

Tělesná výchova i zeměpis jsou mi velmi blízké. Vzájemně se doplňují, dovolují mi pracovat s lidmi. A to jsem vždycky chtěla. Ke svému studiu na UP musím ještě doplnit Geoinformatiku, jíž jsem se věnovala v bakalářském studijním programu na Přírodovědecké fakultě.

Tedy hurá do Mexika. Proč právě tam?

Mezinárodní studentská organizace AIESEC nabízí mladým lidem na celém světě možnost rozvíjet a zdokonalovat své znalosti a dovednosti prostřednictvím zahraničních pracovních stáží. Já jsem této nabídky využila. Chci předávat dál to, co si myslím, že umím. Nyní – tedy kromě toho, že poznávám zdejší prostředí - vyučuji jazyky, jež jsem se naučila během zahraničních stáží v rámci svého studia. Také pracuji s dětmi v dětském domově a ústavu pro postižené děti.

Můžete podrobněji popsat Vaši nynější práci?

Vyučuji francouzštinu a angličtinu členy AISECu (studenti z University of the Mexican Gulf a Tecnological Institute of Monterrey), děti v dětském domově a ústavu pro postižené děti tělesnou výchovu. Volnočasovými aktivitami, které pro ně připravuji bych pak chtěla přispět k jejich všestrannému rozvoji. A abych nezapomněla, pomáhám zde s dalšími zahraničními studenty v rámci projektu PAREMPI. Jedná se o projekt, který se snaží více zviditelnit téma sociální odpovědnosti podniků, zároveň tím pomáhá organizacím, ve kterých pracuji s dětmi. Všechno je ale teprve v začátku, já se tu především rozkoukávám a hledám si své místo.

Jakým způsobem jste se k této práci dostala? Prošla jste výběrovým řízením?

Jsem tu vlastně na postudijní praxi. Ano, je potřeba projít školením o AIESECu a určitou diagnostikou, v jejímž průběhu Vás při různých týmových hrách a jiných aktivitách pozorují další lidé a hodnotí, zda jste schopni vyjet na zahraniční stáž. Pokud jste vybráni, musíte ještě absolvovat přípravný víkend. Já jsem jej neabsolvovala, byl mi odpuštěn, protože sama jsem tento rok školila dobrovolníky na projekty v rozvojových zemích. S pobytem v zahraničí mám nějaké zkušenosti.

V rozhovoru jste zmínila své zahraniční stáže, které jste absolvovala již během studia...

Ano, ve třetím ročníku jsem využila programu ERASMUS a strávila jsem tak neskutečný rok ve francouzském Montpellier. Na tamní univerzitě jsem studovala tělesnou výchovu, také jsem absolvovala několik zeměpisných předmětů. Později, ve čtvrtém ročníku, jsem odjela - díky programu CEEPUS - na třítýdenní výměnný pobyt do Bulharska, kde jsem se zabývala aplikovanými pohybovými aktivitami. O rok později jsem se pak přihlásila do programu DEU APA (program, do něhož je zapojena také olomoucká Fakulta tělesné kultury, má evropský univerzitní diplom v oblasti aplikovaných pohybových aktivit). V závěru svého olomouckého studování jsem se přihlásila do projektu GLEN (Global Education Network of Young Europeans), který v Čechách organizuje INEX-SDA a je zaštítěn Ministerstvem zahraničních věcí ČR. V rámci tohoto programu vyjíždějí mladí Evropané ve dvojicích na tři měsíce do rozvojových zemí, v nichž realizují připravené rozvojové projekty. Po návratu se pak snaží podělit o své zkušenosti s evropskou veřejností. Já jsem takto vyjela do Mongolska, kde jsem na předměstí Ulanbátaru, společně s německou kolegyní Tanjou, vytvářela volnočasové a vzdělávací aktivity pro místní děti.

Máte jasnou představu o tom, co chcete v životě dělat?

Jakousi představu mám, ale není zcela jasná. Ráda cestuji, poznávám nové lidi a krajiny a vím, že s lidmi chci pracovat dál. Chci předávat to, co jsem se naučil, a nejlépe na místech, kde je to nejvíce potřeba.

Jak vypadá Váš běžný den?

Bydlím v mexické rodině, která má tři členy – matka a dvě děti, obě studují na univerzitě. Otec pracuje dlouhodobě v USA. Přijali mne zde naprosto bez problémů, cítím se jako další člen rodiny. Dopoledne i odpoledně, zhruba po dvou hodinách, učím jazyky. Takto mám rozvrženou práci ve středu, čtvrtek, pátek a v sobotu dopoledne. V úterý jsem s dětmi v dětském domově a v ústavu pro mentálně postižené. V mezičase pracuji s ostatními praktikanty (Christoph – Rakušan, Sheryl a Stephy – Kolumbijky) na projektu PAREMPI. Volnou mám neděli a pondělí.

Jaké je nyní v Mexiku klima? Jak se vyrovnáváte s odlišnou kulturou?

Momentálně zde teploty šplhají ke třiceti stupňům. I když jsem si nějakými horečkami, únavou už prošla – pravděpodobně to však byla reakce na nějaké mexické jídlo – s aklimatizací jsem vlastně neměla žádný problém. Trochu si však musím zvykat na odlišný denní režim -lidé zde pracují do 19 či 20 hod., dokonce i některé školy mají vyučování pouze odpoledne...

Mexičané jsou věřící národ, lidé na mne působí jako velmi otevření a vřelí. Velmi rádi přijímají do rodiny hosty. Svou bohatou kulturu se snaží tak předávat nejen dalším generacím, ale i cizincům. Během vánočních prázdnin se chystám cestovat, už se moc těším.

Co Vám dalo studium na Univerzitě Palackého. Na co nebo na koho vzpomínáš? A co by se mělo - podle tvého názoru – na olomoucké univerzitě zlepšit?

Univerzita mi dala možnosti – především možnost zorientovat se v dnešním světě.

V rámci mého studování jsem díky UP mohla poznat jiné lidi, kultury a zvyky. Velmi ráda vzpomínám na naše exkurze a kurzy. V jejich průběhu bývají učitelé studentům mnohem blíž. Ptáte se, co by se mělo zlepšit? Studenti by měli dostat víc prostoru k tomu, aby mohli vyjádřit svůj názor, měli by mít větší možnost diskutovat s profesory a učiteli, měli by mít větší možnost tvořit... Podle mého názoru by učitelé měli víc respektovat studenty a nechat je více přemýšlet.

Na závěr snad nějaký vzkaz do dvacetitisícové řady studentů Univerzity Palackého...

Chytněte příležitosti pořádně za pačesy! Buďte aktivní a hledejte! S trochou úsilí můžete dosáhnout všeho, čeho chcete!

Ptala se M. Hronová, foto –archiv S. Šafaříkové